pondělí 28. prosince 2015

doktor z hor nové příběhy - povídka

Zdravíčko!
Dneska jsem si pro Vás připravila příběh, jehož děj je zasazen do televizního seriálu doktor z hor.


                    31. června!!!! Den, který ve škole kromě učitelů každý miluje. Já jsem mezi těmi šťastnými. Gabriela Průchová úspěšně ukončila 8. ročník, a nejenom to! Včera proběhl křest mé nové knihy. Jo, a to mi ještě nebylo ani 15. Dost si to užívám, až na fakt, že mi zítra rodiče pošlou k příbuzným do Rakouska. A důvod? Prý, abych se odpoutala od autogramiád a všeho spojeného s mojí novou knihou. To jim nevyčítám. Přetvářkami jde, ale usmívat se celý den před fotografy, to není žádná zábava, i když nevím, co by mohlo být zábavného na prázdninách v Al Mount To je jedna malá vesnička. Bydlí tam naši příbuzní, s kterými jsme mimochodem neviděli celé roky, jen občas pošlou dopisy. Abych se taky nezapomněla zmínit o němčině, kterou moc neovládám.
                  Takže teď je odpoledne a mě čeká asi poslední fajnová zábava na hodně hodně dlouho. Máme, pokud se tomu tak dá říkat, rozlučku. Jen se sejdeme, zatancujeme, opijeme, přespíme a jdeme domů.

...Rozlučka...
            ,,Takže Přátelíčkové!!!" Martin začal obvyklým heslem naší hysterické učitelky. ,,Pití už se nese! A taky se k nám dneska někdo přisere." Až když to řekl, uvědomila jsem si, že vedle něj stojí Alex. Všichni jsme se s ním dobře znali.Sice nechodí k nám do třídy, ale přesto jsme ho vždycky brali. Alex měl světle hnědé vlasy, modré oči a vypracované tělo. Základní popis sexy kluka, který je vždy obalený holkami, ale Alex si většiny nevšímal. Měl pár holek , ale vždycky se z nich vyklubali mrchy.
            Pak už se to rozjelo. Po celé louce se rozezněla hudba a alkohol tekl proudem. Nevím, kolik času uplynulo, ale strhla se bitka. Alex a Tomáš se do sebe pustili. Ani nebyli tak na mol, což bylo vidět na přesnosti úderů. Naštěstí je to po chvíli přešlo. Než se všichni vzpamatovali, Alex zmizel v blízkém lese. ,,Někdo ošetřete Toma, já dojdu pro Alexe." Řekla jsem a někdo mi vlepil do ruky náplast a desinfekci. Celkem se mi motala hlava, ale to všem. Štěstí, že měl na sobě svítivě žluté tričko. ,,Vážně? Rvačka? Příště si vymyslete něco originálnějšího." Ty dva přitahovali bitky, ale ještě nikdy se nepustili proti sobě. Nehodlala jsem vyzvídat proč.
               ,,Ukaž, ošetřím ti to." Posadila jsem ho na blízký kámen. Zahlídla jsem oděrku  u oka, ale v té tmě sem viděla málo. Sedla jsem si na něj a začala rozbalovat lepenku. Naše obličeje byli tak blízko. Koukla jsem se mu do očí. On se na mně už koukal asi déle. Byli jsme sami v celým lese. Moje srdce se rozbušilo, že to určitě musel slyšet. Vždy jsme ho brali za kamaráda, za sexy kamaráda. Pomalu se ke mně přiblížil a začal mě líbat. Bylo to jak ve filmu. On začal a já nehodlala přestat.
                Ráno jsem se probudila ve stanu vedle Sáry stejně oblečená. Naposled jsem si vzpomněla jak jsme se líbali, a pak jsme se nejspíš vydali zpátky. V tom se mi začala ozývat kocovina. Hodiny na mobilu ukazovali půl desáté a ve dvanáct mi měl odjíždět vlak. Ani jsem nevěděla, co si mám o včerejšku myslet. Sbalila jsem si věci, naškrábala vzkaz a vydala se domů.


Doufám, že vás příběh zaujal a budete se těšit na pokračování.

Hannah

Žádné komentáře:

Okomentovat